Zvelebil Kamil Veith
Zvelebil Kamil Veith
* 17. 11. 1927 Praha
indolog, tamilista, drávidista, vědecký pracovník, vysokoškolský pedagog, překladatel z tamilštiny, malajálamštiny a angličtiny
Studoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1952 získal titul PhDr. V letech 1952-70 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, 1960-65 zajišťoval externí výuku tamilštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se 1965 habilitoval (docent drávidské filologie). 1965-66 pobýval jako hostující profesor a 1968-70 jako profesor na univerzitě v Chicagu, 1970-71 působil jako vědecký pracovník univerzity v Leidenu, zároveň 1967-73 vyučoval jako hostující profesor v Südasien-Institutu univerzity v Heidelbergu, 1971-76 byl vědeckým pracovníkem univerzity v Utrechtu, 1976-91 profesorem drávidologie na univerzitě v Utrechtu (od 1991 emeritní profesor). Od 1997 působí jako hostující profesor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během 50. a 60. let vybudoval v Praze tamilštinu jako obor; později výrazně přispěl k tomu, že tamilistika a drávidská filologie se stala celosvětově uznávanou součástí indologických studií. V Praze se věnoval výzkumu tamilských dialektů a historické gramatiky tamilštiny, zabýval se jazykovým systémem tamilštiny a srovnávací drávidskou lingvistikou. V zahraničí tyto okruhy prohloubil a průkopnicky rozvinul o další stránky (např. objev a popis irulštiny). Pozornost věnoval i otázkám širšího srovnávání jazyků. Ceněné jsou též jeho přehledné práce o historii tamilské literatury. Velkou pozornost vždy věnoval popularizační činnosti a překladatelské práci. Překládal z tamilštiny, malajálamštiny, později i z kannadštiny do češtiny, ale také do angličtiny (např. překlad fonologického a morfologického oddílu starotamilské gramatiky Tolkáppijam do angličtiny) a odborné texty z angličtiny do češtiny.
Markandaya, Kamala: Nektar v sítu (Nectar in a Sieve; R, Praha, SNKLHU 1959)
Pillai, Takaři Šivašankara: Červená ryba (Čemmín; R, Praha, SNKLHU 1960)
Pillai, Takaři Šivašankara: Dvě mírky rýže (Randidangali, R, Praha, Státní nakladatelství politické literatury 1961)
Pottekkát, S. K.: Jedovatá kráska (Višakanjaka, R, Praha, Lidová demokracie 1963)
Vallatól: Básně (BB, Světová literatura, 5/1957)
Báradi, Subrahmanja: Jsem na stopě tanci (VB, VP, Světová literatura, 6/1962)
Černý květ (Karum pú; výbor ze starotamilské milostné poezie, Praha, J. Picka 1955)
Květy jasmínu (výbor ze starotamilské poezie, Praha, SNKLHU 1957)
Píseň o klenotu. Silappadigáram (starotamilský epos, Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění 1965)
Ragunádan: Mlčení pod Madurou (Paňčum pasijum, Praha, Práce 1957)
Rámámirtam, L. S.: Živé prsty / Zelený sen (VP, Světová literatura, 4/1965)
Rámasámi, Sundara: Starý blázen (P, Světová literatura, 3/1957)
Rámasámi, Sundara: Voda (P, Nový Orient, 8/1955)
Tamilská „Nová poezie" (VB, Nový Orient 1990)
Tamilské povídky (PP autorů: Perijasámi Túran, Pudumeipittan, Raghunádan, Vindan, in: Pohádka o písni a jiné indické povídky, Praha,SNKLHU 1953)
Víramámunivar: Žertovné příběhy mistra Paramárty (Paramártta guruvin kadei; satirická vyprávění, Praha, Nakladatelství ČSAV 1954)
