Wernisch Ivan
Wernisch Ivan
* 18. 6. 1942 Praha
básník, překladatel z němčiny, vlámštiny a ruštiny
Studoval na Vyšší průmyslové škole keramické v Karlových Varech, po maturitě (1959) byl krátce keramickým výtvarníkem, potom do 1989 vystřídal řadu dělnických profesí (betonář, jevištní technik, reklamní agent, tesař, uklízeč, kopáč, štukatér, stavební dělník, strážný, noční hlídač). Roku 1990 se stal redaktorem Literárních novin, 1994-95 pobýval na základě literárního stipendia Německé akademické výměnné služby v Berlíně, od 1998 se podílí na redigování Edice současné české poezie. V 60. letech přispíval verši, krátkými prózami a překlady do řady periodik (Host do domu, Kultura, Kulturní tvorba, Literární noviny, Plamen, Tvář, Tvorba) a vyšlo mu několik básnických sbírek (Kam letí nebe, 1961, Těšení, 1963, Zimohrádek, 1965, Dutý břeh, 1967, Loutky, 1970). V 70. a 80. letech zveřejňoval své práce samizdatově (básnické sbírky Král neviňátek, 1972, Když není vyhnutí, 1976, Žil, nebyl, 1979, Z knihy předmluv Prochora Filipoviče Titina, 1980, Blbecká poezie, 1981, Kudlmundl, 1982, Prasinec, 1982, Pojízdný hřbitov, 1982, Z letošního konce světa, 1982, Cvičné město, 1983, Zahnáni do ráje, 1984, Jako kdyby byl, 1985) a v zahraničí (časopisy; básnické výbory Zasuté zahrady. 1971-82, London 1984; Žil, nebyl. Verše z let 1970-1984, München 1988), doma oficiálně publikoval pouze v Mateřídoušce. Od 1990 přispívá hlavně do Literárních novin (cyklus Zapomenutí, literární kritiky, recenze), dále do Hosta, Iniciál, Penthousu a Revolver Revue. K veršům se stále více připojují krátké groteskní lyrické prózy (Doupě latinářů, 1992, Pekařova noční nůše, 1994, Zlatomodrý konec stařičkého léta, 1994, Proslýchá se, 1996, Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové, 1997). Překladatelské práci se začal intenzivně věnovat v 70. a 80. letech, kdy nesměl vydávat vlastní tvorbu. Jeho překlady jsou značně volné, mizí v nich hranice mezi překladem a původní tvorbou, výsledný text je pak společným majetkem autora předlohy a překladatele, který si někdy text zcela přisvojí - tzv. překrady (Frc. Překlady a překrady, 1991). Překládal zejména poezii z němčiny (P. Altenberg, H. Arp, I. Momber, Ch. Morgenstern, H. Sachs, P. Scheerbart, K. Schwitters), vlámštiny (P. van Ostaijen) a ruštiny (A. Achmatovová, A. P. Čechov), dále z francouzštiny, italštiny a latiny. Jako překladatel spolupracoval s Československým rozhlasem, pro nějž od poloviny 70. let připravil (zčásti pod svým jménem, zčásti pod pseudonymy a pod vypůjčeným jménem I. Kořán) asi 600 pořadů překladové poezie. Pod pseudonymy Hugo Bokvas a Bobby Weintisch překládal z němčiny dobrodružnou prózu pro nakladatelství Ivo Železný.
Beránci vlci aneb Marcipán a pumprnikl. Concordia discors aneb Discordia concors německé poezie dvanáctého až devatenáctého století (VB, Praha, Československý spisovatel 1985)
Klee, Paul: Čáry (VB, Praha, Odeon 1990)
Sachs, Hans: Blázni v lázni (VB, Praha, Odeon 1976)
Shirreffs, Gordon D(onald): Lovec lidí (Showdown in Sonora; R, Praha, Ivo Železný 1996, jako Hugo Bokvas)
Shirreffs, Gordon D(onald): V botách mrtvého (Judas Gun; R, Praha, Ivo Železný 1996, jako Hugo Bokvas)
Ostaijen, Paul van: Malilinká hrací skříňka (VB, Světová literatura, 2/1988)
Ostaijen, Paul van: Tanec gnómů (VB, Praha, Odeon 1990)
Čechov, Anton Pavlovič: Dramata (VD, Praha, Odeon 1988, + Alena Morávková, Leoš Suchařípa)
