Vavroušková Stanislava
Vavroušková Stanislava
* 20. 8. 1949 Plzeň
indoložka, historička, překladatelka ze sanskrtu
Vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity (1972), obor indologie - historie; 1984 získala titul PhDr. a 1995 vědeckou hodnost CSc. Roku 1973 se stala odbornou, později vědeckou pracovnicí Orientálního ústavu Československé akademie věd, respektive Akademie věd České republiky; externě vyučovala sanskrtu na Jazykové škole v Praze (1972-81) a byla externí lektorkou Pedagogické fakulty v Plzni (1984-85) a Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (1994-95). Zabývá se výzkumem dějin Indie, starověkých i moderních. Sleduje vliv náboženství v indické společnosti, vývoj nábožensko-sociálních struktur a institucí. Věnuje se zejména vztahům náboženství a politických ideologií. Překládá ze sanskrtu a publikovala řadu překladů staroindické literatury.
Lexikon východní moudrosti (Lexikon der östlichen Wessheitslehren; Praha - Olomouc, Victoria Publishing -Votobia 1996, + další překladatelé [Stanislava Vavroušková hesla věnovaná hinduismu])
Duhšanta a Šakuntala (Nový Orient, 7/1983)
Ménaká a Višvámitra (Nový Orient, 5/1981)
Únos krásné Subhadry (Nový Orient, 1/1987)
Vikramačarita. Vyprávění o nedůvěře a zradě (Nový Orient, 3/1979)
Vyprávění o zlatém lotosu (Nový Orient, 2/1985)
Z příběhů papouškových (Nový Orient, 1, 2, 3, 6, 10/1974)
Z Příběhů Vikramových (Nový Orient, 1/1978)
