Šotola Jiří

Šotola Jiří

spisovatel, překladatel z ruštiny, němčiny a bulharštiny

Po maturitě (1942) na klasickém gymnáziu v Hradci Králové studoval krátce na pražské konzervatoři, 1943-45 byl nasazen na práci ve slévárně v Plotišti nad Labem. Dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze dokončil 1947 a 1951 absolvoval studium činoherní režie na Divadelní fakultě Alademie múzických umění v Praze; současně po šest semestrů navštěvoval přednášky z estetiky a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1949 působil jako režisér a dramaturg v mimopražských divadlech (1949-50 v Hradci Králové, 1950-51 v Trutnově, 1951-52 v Šumperku) a od 1954 jako redaktor v časopisech (1954-55 Československý voják, 1955-59 Květen, 1959-62 Kultura, 1962-64 Kulturní tvorba), 1964 byl zastupujícím šéfredaktorem Literárních novin. 1964-67 zastával funkci prvního tajemníka Svazu československých spisovatelů. Od 1967 se věnoval literární činnosti ve svobodném povolání. V první polovině 70. let nesměl publikovat. Do literatury vstoupil poezií (básnické sbírky Náhrobní kámen, 1946, Čas dovršený, 1946, Za život, 1955, Červený květ, 1955, Svět náš vezdejší, 1957, Venuše z Mélu, 1959, Bylo to v Evropě, 1960, Hvězda Ypsilon, 1962, Poste restante, 1963, Co a jak, 1964, Podzimníček, 1967). Po polovině 60. let se obrátil k historické próze, jejíž náměty čerpal z dějin starších (romány Tovaryšstvo Ježíšovo, 1969, Kuře na rožni, samizdat 1974, Praha 1976, Svatý na mostě, 1978, Osmnáct Jeruzalémů, 1986) i novějších (volná trilogie Malovaný děti, 1983, Róza Rio, 1986, Podzim v zahradní restauraci, 1988), a k dramatické tvorbě z historie (Cesta Karla IV. do Francie a zpět, 1978, Bitva u Kresčaku, 1980, Waterloo, 1986, A jenom země bude má. Máchovská variace, 1986) i současnosti (Pěší ptáci, 1981). Psal také rozhlasové hry (Nejlepší pérák pod sluncem, 1983), scénáře k televizním inscenacím (Bellevue, 1969, Julián odpadlík, 1982, Smrt krále Václava IV., 1983, Zikmund, řečený šelma ryšavá, 1987, Morové povětří, 1991) a s režisérem O. Vávrou scénáře k filmům (Příběh lásky a cti, 1977, Temné slunce, 1980). Překládal z ruštiny, okrajově z němčiny, za jazykové spolupráce z bulharštiny.

Překlady z bulharštiny

Bulharská lidová poesie (VB, Praha, SNKLHU, 1957, + Zdenka Hanzová [jazyková spolupráce], [Jiří Šotola přebásnil], + další překladatelé)
Čítanka bulharské literatury (VB, VP, Praha, Albatros 1983, + další překladatelé, [Jiří Šotola ukázky lidové slovesnosti])
Hlubší než smrt. Almanach Květen 1958 (VB, Praha, Mladá fronta 1958, + Zdenka Hanzová [jazyková spolupráce], [Jiří Šotola přebásnil], + další překladatelé)

Překlady z němčiny

Baierl, Helmut Johannes: Kurážná matka Flincová (Frau Flinz; D, Praha, Dilia 1962, + Josef Balvín, [Jiří Šotola prolog a píseň]; Praha, Orbis 1963, + Josef Balvín, [Jiří Šotola prolog a píseň])

Překlady z ruštiny

Básnická kronika roku 1945. Verše z novin a časopisů (VB, Praha, Melantrich 1980, + další překladatelé)
Lugovskoj, Vladimir Aleksandrovič: Dvacáté století. Výbor z poém (Seredina veka; VB, Praha, Mladá fronta 1959)
Lugovskoj, Vladimir Aleksandrovič: Modravé jaro (VB, Praha, SNKLHU 1960)
Pasternak, Boris: Modrý host (VB [ze Stichotvorenija i poemy], Praha, Odeon 1966, + Karel Šiktanc)
Sluckij, Boris Abramovič: Co nezapomenu (Pamjat'; VB, Praha, Svět sovětů 1958, + Karel Šiktanc)
Solouchin, Vladimir Aleksejevič: Jak se pije slunce (Kak vypit solnce; BB, Praha, Mladá fronta 1961)
Solouchin, Vladimir Aleksejevič: Kapka rosy (Kaplja rosy; Praha, Československý spisovatel 1962, + Eva Šotolová) /... je beletrií, básní v próze i reportáží zároveň???
Zabolockij, Nikolaj Aleksejevič: Proč se bát bouře? (VB [ze Stichotvorenija], Praha, SNKLHU 1959, + Jiří V. Svoboda)