Segert Stanislav
Segert Stanislav
* 4. 5. 1921 Praha
orientalista, semitista a biblista, překladatel z hebrejštiny, syrštiny, řečtiny a italštiny
V letech 1939 a 1945-47 studoval na Univerzitě Karlově semitskou a klasickou filologii; 1947 získal titul PhDr. V letech 1950-52 vyučoval řečtinu a latinu na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od 1952 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu Československé akademie v oboru semitské filologie a 1958 získal titul kandidáta věd (CSc.). V letech 1951-58 též vyučoval biblickou hebrejštinu a židovské dějiny a literaturu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1966 byl pozván ke spolupráci na amorejském projektu Orientálního ústavu Chicagské univerzity v USA, 1968-69 působil jako hostující profesor Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru v USA. Od 1969 až do svého odchodu do důchodu 1991 byl nejprve hostující a posléze (1970) řádný profesor biblických studií a severozápadních semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Vyučoval jako host na Vestfálské Wilhelmově univerzitě v Münsteru ve Spolkové republice Německo (1983), na Ben-Gurionově univerzitě v Beerševe v Izraeli (1985), na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1990). Proslovil přednášky na mnoha dalších vysokých školách i vědeckých zasedáních v Evropě, Asii i Spojených státech. Zabývá se severozápadními semitskými jazyky, aramejštinou, foiničtinou, hebrejštinou, syrštinou, ugaritštinou, hebrejskou poezií, dějinami hláskového písma, srovnávací semitskou jazykovědou, studiem svitků od Mrtvého moře. Působí nebo působil v redakčních radách mnoha vědeckých časopisů - Archív orientální a Dialog v Praze; Asian and African Studies v Bratislavě; Journal for the Study of Judaism v Leidenu; Afroasiatic Dialects a Afroasiatic Linguistics v Malibu (California), SVU Press ve Washingtonu, Zeitschrift für Althebraistik ve Stuttgartu. O širokém záběru vědecké činnosti S. Segerta svědčí jeho osobní bibliografie, která zahrnuje více než 500 položek, v nichž je obsažena řada monografií, velké množství příspěvků a článků do různých kolektivních prací, sborníků a časopisů a téměř nepřehledný počet zasvěcených recenzí. Vedle své vědecké práce se zabýval zejména překlady z hebrejské poezie, na nichž spolupracoval s Jaroslavem Seifertem, Vilémem Závadou a dalšími.
Abulfaradž Barhebraeus, Grígórios: Kratochvílná vyprávění (Ktává dtúnáje mgachkání; Praha, Odeon 1967)
Pět svátečních svitků. Píseň písní - Rút - Žalozpěvy - Kóhelet - Ester (Praha, SNKLHU 1958, + Věra Kubíčková, Jaroslav Seifert, Vilém Závada [všichni přebásnili])
Píseň písní (Praha, V. Picka 1956, + Jaroslav Seifert [přebásnil]; Praha, SNKLHU 1964, + Jaroslav Seifert [přebásnil]; Praha, Odeon 1969, + Jaroslav Seifert [přebásnil])
Z Písně písní (Host do domu, 1957, + Jaroslav Seifert [přebásnil])
Žalozpěv nad zkázou města Jeruzaléma (Nový Orient, 1957, + Vilém Závada [přebásnil)
Kniha Jóbova (Praha, Československý spisovatel 1968, + Vilém Závada [přebásnil])
Moscati, Sabatino: Staré semitské civilizace (Le antiche civilta semitiche; LF, Praha, Odeon 1969)
