Páleníček Ludvík

Páleníček Ludvík

pedagog, historik kultury, překladatel z němčiny a švédštiny

Po maturitě na reálce v Kroměříži (1922) a doplňovací na gymnáziu v Chrudimi (1923) studoval 1923-27 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a němčinu; 1935 získal titul PhDr., 1966 vědeckou hodnost CSc. V letech 1927-45 vyučoval na obchodní akademii v Kroměříži a podílel se na činnosti místního ochotnického divadla. Od 1945 žil v Praze, učil na Dívčí obchodní akademii a na Československé obchodní akademii; od 1953 externě a od 1957 do odchodu do důchodu 1970 interně přednášel dějiny české a slovenské kultury na katedře pedagogiky Vysoké školy ekonomické. V širokém rozpětí jeho zájmu o českou kulturu 19. a počátku 20. století stálo v popředí divadlo (studie Neruda a české divadlo, 1941, a Jaroslav Vrchlický divadelním kritikem, 1949, monografie Hana Kvapilová, 1941, Jindřich Mošna, 1954, Jaroslav Průcha, 1961, Kroměřížské ochotnické divadlo 1865-1965, 1965) a výtvarné umění (práce o regionálních výtvarných umělcích, odborné a populárně naučné studie, katalogy k výstavám, publikace o M. Švabinském Okouzlený satyr, 1972, Švabinského český Slavín. Sto portrétů Maxe Švabinského, 1973, monografie Max Švabinský, 1984, Švabinský očima jeho žáků, 1990). Byl autorem či spoluautorem řady učebnic literatury a teoretických prací o středních a vysokých odborných školách. Dětem je určena jeho sbírka příběhů z českých činoher Z pohádky do života (1947) a próza Pampelišky (1947). Celý život hojně publikoval v časopisech a odborném tisku literárně a divadelně vědné články a recenze, 1970-84 redigoval časopis Odborná škola. Ve 40. letech vydal několik překladů.

Překlady z němčiny

Zerkaulen, Heinrich: Hudba na Rýně (Musik auf dem Rhein; Zlín, Tisk 1944)
Zerkaulen, Heinrich: Ohnivý bůh (Der feurige Gotti; Zlín, Tisk 1944)

Překlady ze švédštiny

Widén, Karl Albin: Örjan (Zlín, Tisk 1945)