Ludvíkovský Jaroslav

Ludvíkovský Jaroslav

klasický filolog, překladatel z latiny a starověké řečtiny

V letech 1914-19 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V Praze nejprve vyučoval na středních školách (1920-26) a pak krátce (1926-28) působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1928-38 přednášel (od 1934 jako profesor) na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Roku 1939 byl jmenován profesorem Masarykovy univerzity v Brně, kde vychoval další generace klasických filologů. Ve své vědecké práci se zaměřoval především na latinskou a humanistickou literaturu v českých zemích (Dobrovského klasická humanita, 1933, Kristiánova legenda, 1943). Překládal ze starověké, středověké i humanistické latiny i ze starověké řečtiny. K hlavním autorům patřili Epikúros, Lukiános, Diogenés a Cicero. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.

Překlady z latiny

Cicero, Marcus Tullius: O povinnostech (De officiis; pojednání, Praha, Melantrich 1940; Praha, Svoboda 1970)
Kristiánova legenda. Život a umučení svatého Václava a jeho báby svaté Ludmily (Legenda Christiani: Vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae avae eius; legenda, Praha, Vyšehrad 1978)

Překlady ze starověké řečtiny

Arriános, Flavios: Epiktétos: Rukojeť. Rozpravy (pojednání, Praha, Svoboda 1972, + Rudolf Kuthan)
Diogenés Laertios: Život a učení filozofa Epikura (LF, Praha, Rovnost 1952)
Platón: Obrana Sokratova (Apologia Sókratús; LF, Praha, Erna Janská 1929; Praha, Hyperion 1929; Praha, Lyra Pragensis 1970; Praha, Odeon 1971)