Lesný Vincenc
Lesný Vincenc
* 3. 4. 1882 Komárovice
† 9. 4. 1953 Praha
indolog, vysokoškolský pedagog, překladatel z indických jazyků
Studoval klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a indologické vzdělání si doplnil 1910-11 v Bonnu a Oxfordu. Působil jako středoškolský profesor, od 1917 byl docentem, od 1924 prvním mimořádným profesorem a od 1930 řádným profesorem indologie na Univerzitě Karlově, 1937-39 děkanem její Filozofické fakulty, kde přednášel až do své smrti. Jeho zásluhou zde byla zahájena vedle výuky sanskrtu i výuka moderních indických jazyků, nejprve bengálštiny. Soustřeďoval se především na sanskrt a staroindickou kulturu, věnoval se rovněž buddhismu, jemuž zasvětil obšírnou monografii. Všímal si ale i soudobé Indie, jejích jazyků, kultury a literatury. Překládal z hindštiny, jako první v Evropě překládal dílo R. Thákura přímo z bengálského originálu. Na Thákurovo pozvání přednášel opakovaně na univerzitě v indickém Šántiniketanu. Byl zakladatelem Školy orientálních jazyků, zakladatelem a prvním předsedou Indického sdružení (1934) a indické sekce Společnosti pro kulturu a hospodářské styky s Orientem, spoluzakládal časopis Nový Orient (1945). V poválečných letech uvedl indologii na olomouckou Univerzitu Palackého, kde byl děkanem. 1945-53 byl ředitelem Orientálního ústavu v Praze. 1952 se stal jedním z prvních akademiků Československé akademie věd. Většina překladatelského díla spadá do doby před rokem 1945. Manželka Milada Krausová-Lesná (1889-1961) překládala zejména ze severských jazyků.
Bengálské a kašmírské pohádky (Praha, Laichter 1912)
Tagore /Thákur/, Rabíndranáth: Ukázky poezie a prózy (VB, VP, Praha 1914; Praha 1916)
Thákur, Rabíndranáth: Črty (VP, Kladno, Šnajdr 1920)
Thákur, Rabíndranáth: Poslední noc (Praha 1938)
Thákur, Rabíndranáth: Volný tok (Kladno, Šnajdr 1924)
Singh, Ajódhjá: Déobálá (Praha, Laichter 1911)
Dhammapadam (Praha, Symposion 1947)
