Janů Jaroslav

Janů Jaroslav

literární vědec a kritik, překladatel z němčiny a francouzštiny

Vlastním jménem Jaroslav Jahnů. Druhá manželka Marie Janů (později provdaná Pluhařová, *1921) je překladatelkou z francouzštiny. Po maturitě (1927) na reálném gymnáziu v Praze studoval 1927-32 bohemistiku a germanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1936 získal titul PhDr., 1968 titul CSc. a stal se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy docentem. Ve 30. a 40. letech vyučoval na středních školách ve Strakonicích a v Praze. Od 1949 přednášel dějiny české a slovenské literatury na Vysoké škole politických a hospodářských věd, pak na Fakultě mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy a 1952-53 souběžně externě přednášel na Filmové fakultě Akademie múzických umění. 1953-59 pracoval jako redaktor v nakladatelství Československý spisovatel a 1955-58 byl šéfredaktorem časopisu Nový život. Poté přednášel v Ústavu pro dálkové studium učitelů respektive v Ústavu pro učitelské vzdělání při Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Od 1968 působil v Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V literárněvědecké a kritické práci se zaměřoval na českou poezii 20. století, z níž mu byly blízké zejména spiritualisticky laděné proudy, věnoval se rovněž německé literatuře a po 1945 literatuře slovenské (monografie František Hečko, 1967). Uspořádal několik antologií české poezie i prózy.

Překlady z francouzštiny

Dumas, Alexandre st.: Tři mušketýři (Les trois mousquetaires; R, Praha, Albatros 1987)

Překlady z němčiny

Becher, Johannes Robert: Obrana poesie (Vertreidigung der Poesie; EE, Praha, Československý spisovatel 1954)
Becher, Johannes Robert: Má dobo, čase můj (VB, Praha, SNKLHU 1956)
Becher, Johannes Robert: Poetický princip (Das poetische Pronzip; EE, Praha, Československý spisovatel 1959)