Černý Václav
Černý Václav
* 26. 3. 1905 Jizbice (u Náchoda)
† 2. 7. 1987 Praha
literární vědec, překladatel z francouzštiny, italštiny, portugalštiny, španělštiny
Studoval na reálném gymnáziu v Náchodě (1916-21), na lyceu v Dijonu ve Francii získal 1924 bakalářský titul, 1928 ukončil studium romanistiky, bohemistiky a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ročním pedagogickém působení v Brně se stal 1930 tajemníkem Institutu slovanských studií v Ženevě a 1931 docentem na tamní Calvinově univerzitě. 1934 se vrátil do Prahy, 1936 se habilitoval jako docent románských literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1938 byl jmenován mimořádným profesorem romanistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Po uzavření vysokých škol učil na reálném gymnáziu v Praze. 1945 byl jmenován profesorem srovnávací a obecné literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po zrušení katedry komparatistiky začal pracoval v Ústavu lidové písně. 1952-53 byl na základě obvinění z protistátní činnosti vězněn, ale osvobozen pro nedostatek důkazů. 1954-68 pracoval v Československé akademii věd - do 1960 v Kabinetu pro moderní filologii, potom v Komisi pro soupis rukopisů evidoval rukopisy románské provenience ve veřejných a znárodněných knihovnách. Na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy se vrátil 1968 a obnovil katedru srovnávací a obecné literatury, 1970 však byl penzionován. Od sklonku 20. let, kdy začal publikovat, přispíval recenzemi a články z oblasti románských literatur do značného množství domácích i zahraničních periodik, některé i sám redigoval (časopis Host, přílohu Lidových novin Literární pondělí, 1938-42 a 1945-48 Kritický měsíčník, který založil). Od počátku 70. let otiskoval své eseje a kritické stati v exilových nakladatelstvích (v '68 Publishers v Torontu) a v samizdatu (Edice Petlice, Kvart, Edice Expedice, Pražská imaginace). V literárněhistorické práci se zabýval poezií renesanční, barokní (Esej o básnickém baroku, 1937) a romantickou (Essai sur le titanisme dans la poésie romantique occidentale entre 1815 et 1850, 1935), českým i evropským středověkým písemnictvím (Staročeská milostná lyrika,1948, Staročeský Mastičkář, 1955, Lid a literatura ve středověku, zvláště v románských zemích, 1958), klasickou českou literaturou (Knížka o Babičce, 1963, Kniha o Babičce a její autorce, Toronto 1982). Zkoumal i vliv Bergsonovy filozofie na uměleckou tvorbu (Ideové kořeny současného umění, 1929) a problematiku existencionalismu (První sešit o existencialismu, 1948, a Druhý sešit o existencionalismu, rukopis 1949, společně jako První a druhý sešit o existencialismu, 1992). Kriticky sledoval soudobou českou literaturu, soustavnější pozornost věnoval básníkům z okruhu K. Bednáře debutujícím v Halasově edici První knížky a dále K. Čapkovi (Karel Čapek, 1936), J. Horovi (Zpěv duše, 1946), J. Seifertovi (Jaroslav Seifert, náčrt k portrétu, 1954), J. Ortenovi, V. Palivcovi, J. Skácelovi, J. Kolářovi, B. Hrabalovi a M. Kunderovi. Část svých kritických studií a esejů začlenil do knih Boje a směry socialistické kultury (1946), Osobnost, tvorba a boj (1947) Studie a eseje z moderní světové literatury (1969), Studie ze starší světové literatury (1969), část je obsažena ve dvousvazkovém výboru Tvorba a osobnost (1992, 1993). Zvlášní místo v jeho díle zaujímají jeho memoáry, které psal od 60. let - Paměti I. 1921-1938 (Toronto 1982, Brno 1994), Paměti II. 1938-1945 (jako Pláč Koruny české Toronto 1977, jako Křik Koruny české Brno 1992), Paměti III. 1945-72 (Toronto 1983, Brno 1992). Překládal uměleckou i odbornou literaturu z francouzštiny, italštiny, portugalštiny a španělštiny. Část překladatelského díla spadá do období před rokem 1945
Hazard, Paul: Život Stendhalův (La Vie de Stendhal; biografie, Praha, SNKLU 1965)
Joinville, Jean de: Paměti křižákovy (Histoire de Saint-Louis; paměti, Praha, SNKLU 1965)
Mérimée, Prosper: Kronika vlády Karla IX. (Chronique du règne de Charles IX; R, Praha, Práce 1952, jako Josef Čermák; in: Kronika vlády Karla IX. a vybrané novely, Praha, SNKLHU 1959, jako Josef Čermák; Praha, Práce 1977, jako Josef Čermák)
Montaigne, Michel de: Eseje (Essais; EE, Praha, Odeon 1966; Praha, ERM 1995)
Sainte-Beuve, Augustin: Podobizny a eseje (VE, Praha, Odeon 1969, + Jiří Konůpek [verše])
Staré francouzské kroniky (kroniky, Praha, SNKLU 1962)
Srdce ve mně sténá. Výbor z milostné poezie trobadorů (VB, Praha, .......... 1970, + Emanuel Frynta, Petr Kopta)
Taine, Hippolyte: Studie o dějinách a umění (EE, Praha, Odeon 1978, jako Vladimír Mikeš)
Vzdálený slavíkův zpěv (výbor z occitánských originálů; VB, Praha, SNKLU 1963, + další překladatelé)
Michelangelo Buonarroti: Báseň Michela Angela, v níž líčí sebe samého, zestárlého a nemocného (B, bibliofilie, 1945, + František Halas [přebásnil])
Sanctis, Francesco de: Dějiny italské literatury (Storia della letteratura italiana; Praha, SNKLHU 1959, + Vladimír Mikeš, Jan Vladislav, O. F. Babler [verše])
Camões, Luis de: Portugalské lásky. Výbor z milostné lyriky (VB, Praha, Václav Petr 1941, + Kamil Bednář [přebásnil]; Praha, Václav Petr 1942, + Kamil Bednář [přebásnil])
Cervantes y Saavedra, Miguel de: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (El ingenioso hidalgo Don Quijote de la Mancha; R, 1931; přepracované vydání 1945; přepracované vydání Praha, Odeon 1965 nebo 1966)
Ortega y Gasset, José: Vzpoura davů (La rebelion de las masas; EE, Praha, Naše vojsko1993, + Josef Forbelský)
