Štolbová Eva

Štolbová Eva

orientalistka, překladatelka z perštiny a tádžičtiny

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala perskou filologii u profesora Jana Rypky. Do roku 1977 pracovala jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu Československé akademie věd v Praze. Věnovala se hlubšímu studiu perské a tádžické literatury, vydala spolehlivou informativní publikaci Íránské císařství (1971), publikovala články ve vědeckých i populárních časopisech. Jako autorka vlastních, po obsahové i formální stránce hodnotných veršů, měla velmi blízko k poezii, a tím hodnotnější jsou její přímé překlady perské i jiné východní poezie. Překlady publikovala od roku 1960 převážně v časopise Nový Orient, méně v revui Světová literatura. Zaměřovala se zejména na básně klasiků perské poezie (Rúdakí, Sadí, Háfez, Džámí, Rúmí, Amír Chosrou, Ebne Jamín, Dabíre, čtyřverší Omara Chajjáma), ale překládala i současnou perskou poezii (Chánlarí, Eslámí) a soudobou povídkovou tvorbu (Hedájat, Čúbaka). Také v překladech z tádžické literatury dávala přednost poezii (Izzatšóh, Ajní, Pajrav Sulajmóní, Šukúhí), přeložila i povídku Rahíma Džalíl (Nový Orient 1960). Básnicky pomáhala při překladech z jiných východních jazyků - z osetské poezie básníka Chetagkäty (Chetagurov) nebo z íránské lidové poezie. Básnické překlady vyšly zásluhou jejího manžela profesora Vladimíra Sadka v knize Snad, paní má, tě dar můj neurazí.

Překlady z perštiny

Snad, paní má, tě dar můj neurazí (VB, Praha, Pražská imaginace 1994)