Štěpánková Hana
Štěpánková Hana
* 25. 2. 1948 Praha
literární publicistka, novinářka, nakladatelská redaktorka, překladatelka z ruštiny a francouzštiny.
Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy studovala obor ruština a čeština, ve školním roce 1969-70 vystudovala Alliance Francaise v Paříži a získala zde diplom. Po návratu do Prahy složila státní zkoušku z francouzštiny a rozšířila o ni studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvovala 1972, titul PhDr. získala 1977. Spolu se studiem dalších jazyků (angličtina, němčina, maďarština, bulharština) rozšířila svůj zájem rovněž na teorii a praxi uměleckého překladu a 1978-82 postgraduálně vystudovala obor umělecké kritiky na katedře estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Po krátkém pedagogickém působení na střední škole v Říčanech a na základní škole v Poříčí nad Sázavou pracovala do 1987 jako redaktorka v Lidovém nakladatelství a 1988-90 v týdeníku Kmen. 1990 se stala redaktorkou česko-slovenské mutace revue Lettre Internationale, založené A. J. Liehmem v Paříži. Absolvovala stáž na novinářské škole v Paříži a v deníku Le Monde. Krátce působila na pražské koleji Středoevropské univerzity George Sorose, 1995-99 v České televizi (dramaturgyně Ředitelství programu, projektová manažerka). Od 1999 pracovala jako koordinátorka programu a informací a tisková mluvčí Českého výboru UNICEF. Od 2001 je vedoucí samostatného oddělení pro styk s veřejností a tiskovou mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Po celou dobu svých rozmanitých profesních činností zároveň publikuje překlady ruské a francouzské umělecké prózy, poezie, dětských knih a titulů společenskovědních a literárněvědných. Z ruské literatury poststalinského období ji zaujali především rusky píšící autoři neruské provenience (čuvačský básník G. Ajgi, kyrgyzský prozaik Č. Ajtmatov, Kazach S. Sanbajev, v Lotyšsku žijící M. Kostěněcká), zabývala se literaturami národů Sibiře. Z francouzštiny přeložila např. F. Saganové Hedvábné pouto, C. Lévi-Strausse Příběh Rysa, poezii J.-C. Vallottona, Patricka Guyona. Řada překladů vyšla v periodikách Světová literatura, Tvar, Lettre Internationale, Trans, např. filozofické eseje T. Todorova. Francouzsky vyšla v revue Textuerre její lyrická próza Sen o životě (1992). Na některých překladech s ní spolupracoval manžel Jaroslav Tichý.
Guyon, Patrick: Jména Prahy (VB [ze sbírky Les Noms de Prague], Tvar, 1993)
Lévi-Strauss, Claude: Příběh Rysa (Histoire de Lynx; studie o indiánské mytologii, Praha, Český spisovatel 1995)
Manent, Pierre: Politika a rozum (La politique et la raison; filozofický esej, Praha, Střední Evropa 2001)
Sagan /Saganová/, Françoise: Hedvábné pouto (La Laisse; R, Praha, Český spisovatel 1993)
Vallotton, J.-C: Soukromá galwerie, sdílené sny (VB, Světová literatura 1993)
Ajgi, Gennadij: Ticho (VB, Světová literatura, 1991)
Astaf'jev, Viktor Petrovič: Moderní pastorále (Pastuch i pastuška; Praha, Lidové nakladatelství 1975)
Čukovskij, Nikolaj Kornejevič: Pod plachtami kolem světa. Z historie mořeplaveckých objevů osmnáctého století (Voditeli fregatov; LF, Praha, Albatros 1985, + Jaroslav Tichý [neuveden])
Kosteneckaja /Kostěněcká/, Marina: Luna s chladnou tváří (Luna cholodnogo lica; N, in: Luna s chladnou tváří, Praha, Lidové nakladatelství 1980)
Malevič, Oleg Michajlovič: Bratři Čapkové (Brat'ja Čapek; LF, Praha, Ivo Železný 1999)
Repin, Leonid: Po stopách slavných mořeplavců (Skvoz jarosť bur; LF, Praha, Lidové nakladatelství 1989, + Jaroslav Tichý)
Žitinskij, Alexandr Nikolajevič: Schodiště (Lestnica; P, in: Schodiště / Zdám se, Praha, Lidové nakladatelství 1985)
