Müller Bohumil

Müller Bohumil

dramatik, básník a publicista, překladatel z maďarštiny

Po maturitě (1915) na Československé obchodní akademii v Praze musel narukovat, po válce působil ještě rok v československé armádě. Potom pracoval jako novinář; 1921-24 v redakci Slovenského východu v Košicích, 1924-27 jako zpravodaj Československé tiskové kanceláře v Budapešti, 1927-39 v bratislavském Melantrichu jako redaktor různých novin (1928-29 Hlasu, 1931-33 Pondělníku). V Košicích se roku 1923 oženil, manželka byla maďarského původu. V té době vstoupil i do literatury jako slovenský spisovatel; psal povídky (Tadeáš Vávra, inšpektor, 1923, Ženy so zelenými očami, 1926), verše (Smutné tony, 1924) i divadelní hry (Barbora Cellská, 1936). Na jaře 1939 se vrátil do rodného kraje, usadil se v Točníku, 1942-43 byl úředníkem v Žebráku. V říjnu 1944 byl internován v táborech Osterode a Kleinstein, v dubnu 1945 uprchl a skrýval se v berounských lesích. Po osvobození přesídlil do Prahy-Holešovic a věnoval se opět redaktorské práci; 1945-49 působil současně v tiskovém odboru ministerstva informací a osvěty, v roce 1950 v Pragopressu, 1951 v Československé tiskové kanceláři, od 1952 do odchodu do důchodu v roce 1958 v deníku Svobodné slovo. Překladatelskou činností se začal zabývat ve 20. letech (z němčiny do slovenštiny: Schopenhauer, Životná múdrosť, 1926). Od počátku 30. let se cílevědomě počal věnovat i překladům maďarské literatury. Zaujat nejvíce básníkem E. Adym stal se posléze jeho celoživotním propagátorem a jeho prvním českým knižním překladatelem; úsilí o přesný převod podléhalo nicméně ustrnulé preciznosti, přemíra pečlivosti byla na úkor básnickému vzletu i estetickému prožitku díla. Více než překlady lyriky uspěl Müller překlady prozaickými. Po 1945 se zapojil do maďarského kroužku, kde se účastnil překladatelského dění, motivovaného soudobou budovatelskou tvorbou. V jeho překladech vyšla závažná díla maďarských klasiků (Petőfiho Blázen Ištók), prózy Z. Móricze Sedm krejcarů a Šťastný člověk, překladatelsky se podílel i na českém Móriczově výboru Barbaři a jiné povídky. Četnými překlady A. Józsefa a F. Karinthyho se uplatňoval v rozhlase i v časopisech a zapsal se do prvního poválečného období jako dobrý překladatel z maďarštiny, navzdory mnohé neumělosti převodů, v nichž svou roli sehrála stylistická nevyváženost překladatele oscilujícího mezi česko-slovenskou jazykovou polaritou.

Překlady z maďarštiny

Bárány, Tamás: Změna vlády ve státě Paraná (Kormányválság Paránában; R, Praha, Práce 1960)
Boldizsár, Iván: Fortočka (Fortocska; R, Praha, Melantrich 1950)
Illés, Béla: Hoří Tisa (Ég a Tisza; R, Praha, Státní nakladatelství politické literatury 1960)
Móricz, Zsigmond: Barbaři a jiné povídky (VP, Praha, Odeon 1971, + Dagmar Eisnerová, Pavel Eisner)
Móricz, Zsigmond: Sedm krejcarů (VP, Praha, Svoboda 1951)
Móricz, Zsigmond: Šťastný člověk (A boldog ember; R, Praha, SNKLHU 1955)
Petőfi, Sándor: Blázen Ištók (Bolond Istók; B, Praha, Melantrich 1952, + Dagmar Eisnerová, Pavel Eisner [přebásnili])