Majerová Marie
Majerová Marie
* 1. 2. 1882 Úvaly (u Prahy)
† 16. 1. 1967 Praha
spisovatelka a novinářka, překladatelka z francouzštiny a ruštiny
Rodným jménem Bartošová, provdaná Stivínová, podruhé provdaná Tusarová. Literární pseudonym Majerová zvolila podle příjmení svého otčíma, 1921 se stal i jejím občanským jménem. Od 1899 pracovala jako úřednice v Praze a současně studovala na večerní obchodní škole. 1904-06 působila jako novinářka ve Vídni a 1906-07 pobývala v Paříži, kde studovala externě na Sorbonně a sblížila se s místními anarchisty. Po návratu do Prahy pracovala v dělnickém hnutí a působila jako novinářka v sociálně demokratickém a komunistickém tisku. Redigovala periodika Ženské noviny (1919-21), Ženský list (1920-22), Komunistka (1922-26), Žena (1924), Čin (1929-36), Almanach Kmene (1933-34). Divadelní referáty otiskovala 1911-21 v Právu lidu a 1920-29 v Rudém právu, kde také vedla přílohu Dělnická besídka. Přispívala do mnoha dalších periodik: Kopřivy, Květy, Lumír, Rudé květy, Zlatá Praha, Ženský svět, Žena, Komunistka, Kohoutek, ve 30. publikovala Literárních novinách, Českém slově, Lidových novinách, Panorámě, Dělnické osvětě, Národní práci a Rozhledech po literatuře a umění. 1945 se stala vedoucí redaktorkou časopisu Československo, přispívala do Rudého práva, Večerní Prahy a dalších periodik; 1964 vyšly v časopise Plamen její vzpomínky. Po 1948 byla přední reprezentantkou oficiální komunistické kulturní fronty (členkou Komunistické strany Československa byla 1931-29 a od 1945). Autorka povídek (Dcery země, 1918, Dívky tepané ze stříbra, 1964), novel (Panenství, 1907) a románů (Náměstí republiky, 1914, Nejkrásnější svět, 1923, Přehrada, 1932, Siréna, 1935, Havířská balada, 1938), lyrických próz (Z luhů a hor, 1919), reportážně dokumentárních próz (Dojmy z Ameriky, 1920, Africké vteřiny, 1933, Zpívající Čína, 1954) a knih pro děti (Čarovný svět, 1913, Bruno, 1930, Robinsonka, 1940, Nespokojený králíček, 1946). Díla vytvořená po 1945 nedosahují dřívější úrovně, řadu starších textů autorka tendenčně přepracovala. Překladatelské činnosti se věnovala zejména ve druhém a třetím desetiletí 20. století, kdy z francouzštiny a němčiny tlumočila texty (často ve zkrácené podobě) pro potřeby lidových knižnic (Lidová knihovna, Románová knihovna Záře). Některé z těchto překladů později přepracovala a vyšly po roce 1945, kdy k nim přistoupily i překlady z ruštiny.
Hugo, Victor: Ubožáci (Les Misérables; R, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy 1961; Praha, Albatros 1974 [s titulem Bídníci 1918, přepracované 1952])
Hugo, Victor: Kozeta - Gavroš (Les Misérables; R [výbor a úprava pro mládež], Praha, Státní nakladatelství dětské knihy 1953)
Bljachin, P.: Rudá vlčata. Dětský román ze sovětské Ukrajiny (Krasnyje djavolata; R [dětská literatura, úprava], Praha, Komunistické knihkupectví a nakladatelství 1925)
Karaganov, Aleksandr Vasiljevič: Sovětská kultura za vlastenecké války ([originál neuveden]; přednáška, Praha, Práce 1945)
Těrleckij, Nikolaj: Šest metrů úsměvu (Šest metrov ulybki; Praha, Čin 1946)
