Kubka František
Kubka František
* 4. 3. 1894 Praha
† 7. 1. 1969 Praha
spisovatel, překladatel z němčiny a ruštiny
Po maturitě (1912) na klasickém gymnáziu v Praze-Žižkově začal studovat slavistiku a germanistiku na Filozofické fakultě pražské univerzity. Roku 1914 narukoval, 1915 padl do ruského zajetí, v němž se naučil rusky; 1918 se stal příslušníkem československé armády na Rusi, kde mj. působil jako tlumočník. Od 1920 byl úředníkem nábožensko-výchovné organizace YMCA v mandžuském Charbinu. Po návratu do Prahy 1921 (přes Čínu a Indii) dokončil studia a získal titul PhDr. V letech 1922-27 byl sekretářem pražského ústředí YMCA, 1927-37 působil jako zahraničněpolitický redaktor v Prager Presse, potom byl do dubna 1939 vrchním vládním komisařem ministerstva zahraničních věcí. Od června 1939 (s výjimkou období listopad 1939 - duben 1940, kdy byl vězněn v Berlíně) pracoval jako úředník na ministerstvu školství a osvěty. Roku 1945 se stal přednostou odboru pro kulturní styky s cizinou na ministerstvu informací, 1946-48 byl československým vyslancem v Bulharsku. Od 1949 se věnoval spisovatelské práci ve svobodném povolání. V literárních dílech z 20. let těžil z pobytu v Rusku a na Dálném východě (cestopisné fejetony Barvy východu, 1923, povídkový soubor Fu, 1924, básnická sbírka Hvězda králů, 1925, drama Ataman Rinov, 1928), své vrcholné prózy napsal za 2. světové války, kdy se čerpal náměty z historie (povídkové soubory Skytský jezdec, 1941, Pražské nokturno, 1943, Karlštejnské vigilie, 1944), po válce přešel od povídek k historickým románům (Palečkův úsměv 1946, Palečkův pláč, 1948, společně jako Palečkův úsměv a pláč, 1949; Říkali mu Ječmínek, 1957, Ječmínkův návrat, 1958, společně jako Romance o Ječmínkovi, 1964) a později k memoárům (Na vlastní oči, 1959, Hlasy od východu, 1960, Tváře ze západu, 1961, Mezi válkami. Masaryk a Beneš v mých vzpomínkách, 1969). Vývoj od roku 1848 se pokusil postihnout prozaickým cyklem Veliké století (50. a 60. léta). Překládal verše i prózu z němčiny a ruštiny (překlady zahrnuje i soubor esejů Básníci revolučního Ruska, 1924). Většina překladatelského díla spadá do období před rokem 1945.
Goethe, Johann Wolfgang von: Götz z Berliching (Götz von Berliching; D, in: Dramata prosou z mládí, František Borový 1927)
Ludwig, Emil: Duch a čin. Rozmluvy s Masarykem (rozhovory, biografie, 1. vydání Praha 1935; 8. vydání Praha, Čin 1946, + Vasil K. Škrach; 9. vydání Praha, Česká expedice - Riopress 1996 + Vasil K. Škrach)
Pick, Otto: Básně (VB, Praha, ....................... 1932, + další překladatelé)
Slovo o pluku Igorově (Slovo o polku Igoreve; B, Praha, V. Neubert a synové 1946; přepracované vydání Praha, Melantrich 1950)
Leont'jeva /Leont'jevová/, Tat'jana: Jejich je budoucnost (Buduščeje prinadležit im ...; R, Praha, Melantrich 1950)
Ostrovskij, Aleksand Nikolajevič: Les (Les; D, premiéra 1939; Praha, ........... 1946)
Tolstoj, Lev Nikolajevič: Anna Karenina (Anna Karenina; R, Praha, ............. 1929-31)
