Kožík František

Kožík František

spisovatel, překladatel z francouzštiny

Otec divadelní dramaturgyně a překladatelky Aleny Kožíkové (*1941). Navštěvoval reálné gymnázium v Uherském Hradišti, maturoval 1927 v Brně. 1931 absolvoval práva na brněnské Masarykově univerzitě a získal titul JUDr., téhož roku ukončil jako mimořádný posluchač (od 1928) obor režie a dramaturgie na zdejší konzervatoři. 1931-33 byl v Brně soudcovským čekatelem, současně studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. 1933-35 pracoval v Radiojournalu a 1937-40 v Československém rozhlase Brno. 1941 se přestěhoval do Prahy, 1941-51 byl dramaturgem Československého rozhlasu Praha, 1951-54 byl spisovatelem z povolání, 1954-55 uměleckým vedoucím Estrádního jednatelství a 1956-74 dramaturgem Československého státního filmu. Od 1975 se věnoval pouze literární činnosti. Do literatury vstoupil tvorbou básnickou (Trnitá souhvězdí, 1930, Na břehu noci, 1937, Francie, 1938, Stezka věrnosti, 1949), od 40. let se těžištěm jeho díla staly životopisné romány o významných osobnostech české i světové kultury a vědy (Největší z pierotů, 1939, Básník neumírá, 1940, Josef Mánes, 1955, Rytíř smutné postavy, 1958, Po zarostlém chodníčku, 1967, Pouta věrnosti, 1971, Miláček národa, 1975, dilogie Na křídle větrného mlýna, 1977, a Neklidné babí léto, 1979, Fanfáry pro krále, 1983, Věnec vavřínový, 1987, Jsem vánočnímu stromu podoben, 1993, Nedokončená, 1996, Za trochu lásky 1997). Psal i historické romány (Blázny živí bůh, 1943, Na dolinách svítí, 1947, Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského, 1981), dospělým i mládeži jsou určeny drobnější prózy ze současnosti (povídky Akrobatická řada, 1966, Třikrát se ohlédni, 1970, Normální obraz srdce, 1976) a knihy se sportovní tematikou (Vlajka vítězů, 1941, Vítězství vůle, 1949, Synové hor, 1954, Na shledanou, Emile!, 1957), značnou pozornost věnoval i dětské literatuře (Prstýnek z vlasů, 1941, Pírinka, 1943, Jak mráz čaroval, 1955, Pohádky vánočního zvonku, 1957, Zákon věrných strážců, 1961, Čarovný prsten, 1971, Svátky krásné hvězdy, 1988). Je autorem divadelních her (Shakespeare, 1940, Komediant, 1943, Deburau, 1957, Přátelství, 1948, Cesty žen, 1959, Krumlovská romance, 1963), libret k operám (Pohádka máje, 1950, Zahořanský hon, 1955) a operetám (Polka vítězí!, 1955), průkopníkem české rozhlasové hry (Návrat, 1930, Cristobal Colón, 1934, Mikoláš Aleš, 1952, Posel míru, 1977) i autorem filmových (Synové hor, 1956, Paleta lásky, 1976) a televizních scénářů (Já zůstanu věrný, 1977, Had z ráje, 1981, Noci královen, 1992), Francii je věnován cetopis Bretaň - dcera oceánu. Řadu témat v průběhu let zpracoval opakovaně - ve formě prozaické i dramatické. Překládal z francouzštiny rozhlasové hry, za jazykové spolupráce A. Leštova přeložil Antologii bulharské poezie (1930). Většina překladů spadá do období před rokem 1945.

Překlady z francouzštiny

Hugo, Victor: Ruy Blas (Ruy Blas; D, Praha, Dilia 1959; in: Dramata, Praha, SNKLU 1964; Praha, Dilia 1973)