Honzíková Milena
Honzíková Milena
* 28. 11. 1925 Praha
† 22. 8. 2001 Praha
vysokoškolská pedagožka, spisovatelka a editorka, překladatelka z ruštiny a italštiny
Rozená Bláhová. Manželka rusisty Jiřího Honzíka (*1924). Od 1934 studovala na reformním reálném gymnáziu v Jihlavě, 1941-42 byla vězněna, krátce po propuštění se připojila k partyzánské skupině; maturovala 1945. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala 1945-49 slovanské literatury a české dějiny; titul PhDr. získala 1949 prací Dítě v díle F. M. Dostojevského. 1954-57 učila na jedenáctileté střední škole v Praze-Břevnově a přitom pracovala jako referentka v Kanceláři prezidenta republiky. Roku 1958 nastoupila jako odborná asistentka na katedru české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1963-66 vyučovala bohemistiku v Itálii, po návratu do Prahy vyučovala do 1972 (zaměstnanecký poměr trval do 1976). Souběžně byla 1958-76 dramaturgyní Filmového studia Barrandov. Od 1976 působila v Laterně Magice, do 1984 jako lektorka, od 1985 jako dramaturgyně. V oblasti literární historie se zaměřovala na prózu přelomu 19. a 20. století (studie Julius Zeyer a Vilém Mrštík, dvě možnosti moderní české prózy, 1971), byla editorkou děl klasiků české literatury, podílela se na přípravě čítanek a studijních textových antologií. Původní literární dílo je inspirováno osobními válečnými prožitky (prózy Bojovala jsem, 1946, A když byl čas, 1960, Ohlédnutí, 1968), z pobytu v Itálii vznikla kniha reportáží Život po italsku (1967). Překládala z ruštiny a italštiny.
Cassola, Carlo: Učitelka (La maestra; P, Světová literatura, 6/1967)
Malaparte, Curzio: Oběd u generála Clarka ([neuvedeno], P [z knihy La pelle], Host do domu, 3/1967)
Paděrin, Ivan: Hlavním směrem (Na glavnom napravlennii; LF, Praha, Naše vojsko 1952, + Jiří Honzík)
Panova /Panovová/, Vera: Souputníci (Sputniki; N, Praha, Mladá fronta 1949)
