Bezděková Zdeňka

Bezděková Zdeňka

† 12. 8. 1999 České Budějovice

česká spisovatelka, literární historička a pedagožka, překladatelka ze slovinštiny

Rozená Vondrušková, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková. Po maturitě (1926) na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích studovala češtinu a francouzštinu, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a krátce také v Paříži; 1931 získala titul PhDr. Od 1932 působila jako středoškolská profesorka na gymnáziu v Českých Budějovicích, po válce v Sušici a Praze. Od 1949 do odchodu do důchodu 1962 přednášela českou a slovenskou literaturu a později literaturu pro mládež na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích. Z jejích knih pro mládež vyniká román Říkali mi Leni, původně napsaný pro dospělé (1948, přepracovaný 1959) o dítěti zavlečeném za nacistické okupace do Říše; další osudy hrdinky sleduje román Štěstí přijde zítra (1960). Mezi dívčí romány se řadí Prázdniny v Tanapu (1973) a Marta věří na zázrak (1974); nejmenším čtenářům jsou určeny poetické příběhy s paralelami mezi světem dětí a zvířat Děvčátko Zdena a moudrý pes (1977) a pohádka Zpěváček z Voňavé Meze (1979). Pro dospělé napsala Bezděková romány Bezbranný vítěz (1947), Já, město Mokroves (1952), Lásky nedočkavé (1970) a volnou trilogii románů líčící společenský a náboženský život jižních Čech druhé poloviny 15. století Bílá paní (1979), Bludný kámen (1986) a Orlík, hrad na skále (1994).

Překlady ze slovinštiny

Bor, Matej: Noc v Hlubokém (Trhani) (Noč v Globokem - Raztrganci; D, premiéra 1946; Praha, Svoboda 1948)
Ingolič, Anton: Vrátím se (Kje ste, Lamutovi?; R, Praha, Nakladatelství politické literatury 1966)
Kralj, Vladimir: Muž, který stříhal ušima (Mož, ki je strigel z ušesi; NN, Praha, Naše vojsko 1966)
Kranjec, Miško: Obzory v mlze (Fara Svetega Ivana; R, Praha, SNKLHU 1958)
Seliškar, Tone: Žijeme pro vlast (Tovariši; R pro mládež, Praha, Práce 1947)
Železný prsten. Slovinské lidové pohádky vybrala a vypráví Kristina Brenková (Praha, Albatros 1970)