Novotný Vladimír
Novotný Vladimír
* 19. 8. 1946 Praha
literární kritik a historik, nakladatelský a časopisecký redaktor, vysokoškolský pedagog, překladatel z ruštiny
Po maturitě (1963) na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze vystudoval 1963-69 ruštinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a 1970 získal titul PhDr. Absolvoval studijní stáže na Leningradské státní univerzitě (1966-67) a na Pedagogickém institutu v Moskvě (1972). Od 1969 působil jako vědecký aspirant na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, potom byl v Praze 1974-76 redaktorem časopisu Ruský jazyk (ve Státním pedagogickém nakladatelství), 1976-78 redaktorem Literárního měsíčníku (ve Svazu českých spisovatelů), 1978-83 redaktorem odeonské revue Světová literatura a 1983-89 vedoucím redaktorem slovanských literatur a literární teorie v knižní redakci Odeonu. Od 1990 do ledna 1999 byl vědeckým pracovníkem (nejprve v oddělení slavistiky, od 1991 v oddělení současné české literatury) Ústavu pro českou a světovou literaturu Československé akademie věd (od 1993 Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky), zároveň 1994-2000 vyučoval na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od 1999 působí na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Od začátku svého veřejného působení hojně, pohotově a pravidelně publikuje v řadě novin a časopisů rusistické a bohemistické recenze, kritiky, polemiky, sloupky a glosy o aktuálních knižních novinkách i o dalších oblastech současné domácí kultury. 1990-91 otiskoval v Lidových novinách Abecedu zapovězených o autorech, kteří se začali vracet do nakladatelských plánů a do povědomí čtenářů. Více než stovku překladových a původních knižních titulů doprovodil zasvěcenými předmluvami, doslovy, autorskými medailony či jinými komentáři zařazujícími předkládané tvůrce do širšího historického a literárněhistorického kontextu. Také knižním souborem Odpovědnost tvorby. Mozaika sovětské literární současnosti (1979 náklad zničen, zkráceně 1983) získal renomé odborníka, který se výrazně a s předstihem podílel na prezentaci nových, kritických proudů v poválečném a postalinském Rusku a jeho literární kultuře. Uveřejnil rovněž desítky bohemistických studií a knižní soubor recenzí Literární kritiky. Bohemica (1997). Jako překladatel se zajímal především o soudobé ruské autory nonkonformního ražení (V. Lichonosov, V. Orlov, V. Těndrjakov). V celkovém úhrnu Novotného aktivit je překladatelská práce spíše doplňkem jeho literární činnosti, patří však k základním rysům jeho osobnosti.
Kuzněcov, Felix: Etika a próza (Nravstvennyje vačala??? v sovremennoj sovetskoj proze; EE, Praha, Lidové nakladatelství 1983)
Lichonosov, Viktor: Tesklivé štěstí (Toska-kručina; VN [2 novely], VP [2 povídky], Praha, Svoboda 1977)
Orlov, Vladimír: Nikolský případ (Proisšestvije v Nikolskom; R, Praha, odeon 1984; Praha, Odeon 1989)
První lásky (antologie ruských milostných povídek, Praha, Lidové nakladatelství 1984, + další překladatelé)
Solženicyn, Alexandr: Nobelovská přednáška (Nobelovskaja??? lekcija; E, Světová literatura, 1/1990)
Těndrjakov, Vladimír: Tři poslední pytle (Tri meška sornoj pšenicy; N, in: Šedesát svící, Praha, Svoboda 1985)
