Bechyňová Věnceslava

Bechyňová Věnceslava

* 3. 6. 1920 Praha
† 5. 9. 2000

literární historička, překladatelka z bulharštiny

Vystudovala slavistiku a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; roku 1947 strávila jeden semestr na univerzitě v Sofii, kde si rozšířila svoji specializaci. V letech 1948-53 pracovala ve Slovanské knihovně a potom působila více než tři desetiletí (1953-84) v Československé akademii věd (ve Slovanském ústavu, Ústavu jazyků a literatur, Ústavu pro českou a světovou literaturu); získala titul CSc. V rámci srovnávacího studia slovanských literatur se zabývala písemnictvím 18. a 19. století, zejména českým a bulharským obrozením a počátky české slavistiky a bulharistiky (F. Durych, J. Dobrovský a česká bulharistika, P. J. Šafařík a Bulhaři), bulharským literárním barokem, česko-bulharskými a česko-jihoslovanskými literárními vztahy (zejména za obrození), literárními žánry a rovněž ediční prací (K. J. Erben, P. J. Šafařík). Především odborné zájmy byly také podnětem k několika jejím překladům. Překládala zejména texty staré bulharské literatury. Krátce užívala příjmení Havlíčková.

Překlady z bulharštiny

Elin Pelin: Jan Bibián (Jan Bibian; R pro děti, Praha, Máj 1948, jako Věnceslava Havlíčková)
Čítanka bulharské literatury (VB, Praha, Albatros 1983, jako Věnceslava Bechyňová, + další překladatelé)
Sofronij Vračanský: Život a utrpení hříšného Sofronie (Žitie i stradanija grešnago Sofronija; autobiografie, Praha, Odeon 1981, jako Věnceslava Bechyňová)
Zlatý věk bulharského písemnictví (výbor komentovaných textů ze staré bulharské literatury, Praha, Vyšehrad 1982, jako Věnceslava Bechyňová, + Zoe Hauptová)

poslední aktualizace: 16. 5. 2017